Znáte ten pocit, když člověk odchází z porady a říká si „tohle jsem měl říct“?
Porada skončí, lidé odcházejí z místnosti a vy si cestou zpět říkáte: „Tohle jsem měl říct.“ Napadlo vás řešení, viděli jste možné riziko nebo jste měli zkušenost, která mohla celé diskusi pomoci. Přesto jste mlčeli.
Možná jste nechtěli přerušovat ostatní, možná jste si nebyli jistí, jestli je váš nápad dost dobrý. Takovou situaci zažil téměř každý člověk. Rozdíl mezi lidmi nespočívá v tom, kdo má lepší nápady, ale kdo je dokáže ve správnou chvíli vyslovit.
Mluví na poradách opravdu ti nejchytřejší?
Mnoho lidí si myslí, že na poradách mluví hlavně ti nejchytřejší. Ve skutečnosti často mluví ti, kteří se prostě nebojí udělat chybu. Nikdo nemá jistotu, že jeho návrh bude nejlepší.
Dobré porady nejsou soutěží o dokonalé odpovědi, ale místem, kde vznikají lepší řešení díky různým pohledům. Pokud mlčíte, připravujete tým o zkušenost, kterou nikdo jiný nemusí mít. Někdy právě jedna krátká poznámka změní směr celé diskuse.
Čeho se vlastně bojíme, když máme promluvit?
Častou příčinou mlčení bývá strach z hodnocení. Obáváme se, že náš nápad bude označen za špatný nebo že se ostatní nebudou zajímat o to, co říkáme.
Ve skutečnosti většina lidí na poradě přemýšlí především o tom, co řekne ona sama, ne o tom, jak hodnotit ostatní. Navíc i návrh, který se nakonec nevyužije, může inspirovat někoho dalšího k lepšímu řešení. Každá věcná myšlenka posouvá diskusi dopředu.
Jak se do diskuse zapojit, když člověk není zvyklý mluvit?
Pomáhá začít jednoduše. Nemusíte pronášet dlouhé projevy ani mít připravenou dokonalou prezentaci. Často stačí jedna otázka, krátký postřeh nebo zkušenost z praxe.
Věty jako: „Napadá mě ještě jedna možnost…“, „Mohu doplnit jednu zkušenost?“ nebo „Co kdybychom zvážili ještě tuto variantu?“ otevírají prostor pro diskusi, aniž by působily konfrontačně. Čím častěji se do porad zapojíte, tím přirozenější to pro vás bude.
Co člověku přinese, když se naučí na poradách mluvit?
Lidé, kteří na poradách pravidelně přispívají věcnými nápady, si postupně budují důvěru i respekt. Ne proto, že mluví nejvíce, ale protože jejich příspěvky mají hodnotu. Aktivní účast je jednou z cest, jak být ve firmě vidět, získávat nové příležitosti a rozvíjet svou profesní reputaci.
Nápad, který zůstane jen ve vaší hlavě, nikomu nepomůže. Nápad, který zazní nahlas, může změnit rozhodnutí celého týmu.
Podle čeho člověk pozná, že se drží zbytečně zpátky, i když mu to nikdo neřekne?
Existuje pět signálů, které vás na to upozorní, i když je nahlas neuslyšíte.
- Nejlepší nápady vás napadají až po poradě.
Ve skutečnosti vás napadly už během ní, jen jste je nevyslovili. - Často říkáte: „Přesně to jsem chtěl říct.“
Jen to za vás nakonec řekl někdo jiný. - Na poradě mlčíte, ale po ní dlouze diskutujete s kolegy.
Myšlenky zazní až ve chvíli, kdy už nemohou ovlivnit rozhodnutí. - Připravujete si v hlavě dokonalou formulaci.
Než ji najdete, diskuse se posune dál. - Máte pocit, že ostatní mají vždy lepší nápady.
Často je to jen proto, že jejich nápady slyšíte, zatímco ty své necháváte nevyslovené.
Čím tedy začít, aby člověk na příští poradě promluvil?
Osvědčuje se pět jednoduchých kroků, které přinesou rychlé první výsledky.
- Stanovte si jednoduchý cíl – na každé poradě promluvit alespoň jednou.
Nemusí to být dlouhý projev. Stačí otázka, doplnění nebo krátký návrh. - Připravte si před poradou dvě nebo tři myšlenky.
Když víte, co chcete říct, budete mnohem klidnější a jistější. - Mluvte co nejdříve.
Čím déle čekáte, tím více roste nejistota a tím obtížnější je do diskuse vstoupit. - Nesnažte se být dokonalí.
Vaším cílem není pronést nejlepší příspěvek porady. Vaším cílem je přispět k lepšímu rozhodnutí. - Po každé poradě si položte jednu otázku: „Řekl jsem dnes něco, co mohlo týmu pomoci?“
Pokud ano, udělali jste důležitý krok vpřed. Pokud ne, přemýšlejte, co vám v tom zabránilo.
Odvaha mluvit nevzniká ze dne na den. Buduje se postupně, jednou větou, jednou otázkou a jedním příspěvkem za druhým. Právě lidé, kteří dokážou sdílet své myšlenky s klidem a respektem, bývají časem vnímáni jako přirozené autority, jejichž názor stojí za to poslouchat.
Odvaha mluvit se buduje postupně, jednou větou, jednou otázkou a jedním příspěvkem za druhým.
Pět otázek, které byste si měli položit
- Čeho se vlastně bojím – že se spletu, nebo že si mě někdo všimne?
- Co nejhoršího se může stát, když svůj nápad vyslovím?
- Kolikrát jsem litoval toho, že jsem mlčel, ve srovnání s tím, že jsem něco řekl?
- Může můj postřeh pomoci týmu udělat lepší rozhodnutí?
- Jak bych vnímal kolegu, který by položil stejnou otázku jako já?
Mohlo by vás zajímat
- Nesouhlasím se šéfem. Jak říct svůj názor a nevypadat jako potížista?
- Dostal jsem nepříjemnou zpětnou vazbu. Jak ji přijmout bez emocí?
Chcete na poradách i v náročných rozhovorech mluvit s jistotou?
Podívejte se na Akademii Soft Skills.


