Nestíhám, a přesto po mně chtějí další úkol. Jak slušně říct ne?

Mnoho lidí má problém odmítnout další úkol, i když už mají pracovní den zaplněný od rána do večera. Obávají se, že budou působit jako neochotní kolegové, že zklamou svého nadřízeného nebo si pokazí vztahy s ostatními.

Proto raději řeknou „ano“, i když už předem vědí, že termín nestihnou nebo budou muset pracovat dlouho do večera. Krátkodobě tím možná někomu pomohou. Dlouhodobě však škodí sobě, svému výkonu i důvěře ostatních.

Přetížený člověk totiž dříve nebo později začne dělat chyby.

Není odmítnutí úkolu známkou neochoty?

Říct „ne“ neznamená být neslušný ani neochotný. Ve skutečnosti jde často o projev profesionality. Pokud víte, že nový úkol nemůžete kvalitně splnit, je poctivější to říct hned než později hledat výmluvy, proč jste termín nedodrželi.

Odpovědný zaměstnanec neslibuje to, co nemůže splnit. Naopak otevřeně komunikuje své možnosti a pomáhá hledat realistické řešení. Právě tím si získává důvěru svého okolí.

Lidé, kteří umějí slušně odmítnout nereálné požadavky, nebývají vnímáni jako problémoví. Naopak si budují pověst spolehlivých kolegů, jejichž slovo platí. Když řeknou „ano“, ostatní vědí, že úkol skutečně splní.

Skutečná profesionalita totiž nespočívá v tom, že přijmeme všechno. Spočívá v tom, že dokážeme zodpovědně rozhodnout, co opravdu zvládneme.

Podle čeho člověk pozná, že říká „ano“ příliš často, i když mu to nikdo neřekne?

Existuje pět signálů, které vás na to upozorní, i když je nahlas neuslyšíte.

  1. Automaticky říkáte „ano“ dříve, než se podíváte do svého kalendáře.
    Souhlas se stal zvykem, nikoliv promyšleným rozhodnutím.
  2. Pravidelně pracujete přesčas kvůli úkolům, které nebyly plánované.
    Vaše pracovní vytížení už dávno překročilo zdravou hranici.
  3. Často nestíháte termíny.
    Ne proto, že byste byli neschopní, ale protože jste přijali více práce, než bylo reálně možné zvládnout.
  4. Ostatní za vámi chodí vždy jako první.
    Vědí, že téměř nikdy neodmítnete, a postupně na vás přenášejí stále více práce.
  5. Večer odcházíte domů s pocitem, že jste celý den pracovali pro ostatní.
    Vaše hlavní úkoly zůstaly ležet a priority postupně určují druzí místo vás.

Jak s tím vším souvisí práce s prioritami?

Důležité je naučit se pracovat s prioritami. Každý nový úkol totiž automaticky znamená, že na něco jiného zbude méně času. Pokud vám nadřízený zadává další práci, je zcela v pořádku zeptat se, který z vašich současných úkolů má nižší prioritu.

Touto otázkou nepřenášíte odpovědnost. Naopak pomáháte vedení rozhodnout, co je pro firmu v danou chvíli nejdůležitější.

Stačí jedna věta: „Rád to udělám. Který z mých současných úkolů mám kvůli tomu odložit?“

Mohlo by vás zajímat

Chcete se naučit říkat „ne“ tak, aby vaše slovo mělo větší váhu?

Podívejte se na Online Akademii Soft Skills.

0